Obsluhoval jsem anglického krále Anglick?král, Jiří Menzel Menzela režisér, Bohumil Hrabal Hrabala spisovatel spisovatele, Ivan Barnev Barneva herec Jan Dít? Oldřich Kaiser herec Julia Jentsch Liza, Marián Labuda Walden, Josef Abrhám hotelier Brandejs , Milan Lasica, Martin Huba Skřivánek, Jiří Lábus, Pavel Nov? Míla Řádov? nov?film jiřího menzela, dlouho očekávan?film, podle na motivy knihy Bohumila Hrabala na motivy knihy, Poznámky k filmovému zpracován? Hrabalova románu, Obsluhoval jsem anglického krále: Producentsk?zadán?od samého začátku bylo: udělat celovečern?film podle cel?Hrabalovy knihy. Určit?by bylo snazší použít pro film jenom některou z jejich kapitol, nebo jen jejich části. Hrabalova imaginace, se kterou do knihy vychrlil množstv?historek, by jist?stačila na několik zábavných film? ale zadavatelům i mn?samotnému se zdálo poctivější zachovat ve filmu i celou klenbu Hrabalova vyprávěn?o životním osudu hlavního hrdiny. Při přepisu Hrabalovy knihy do podoby filmového scénáře jsem sledoval dva cíle: Zachovat Hrabalovu poetiku, jeho viděn?světa a nepodlehnout při tom pokušen?zneužít jeho barvit? text k filmařsk?exhibici, k hromaděn?nápad?a schválnost? ve kterých by se obsah Hrabalovy knihy vytratil. Snažit se při tom, aby film byl srozumiteln?i pro mén? náročn?diváky, zpřístupnit Hrabalův text těm, kdo knihu neznaj? Z motiv?knihy tedy sestavit souvisl?a přehlédnuteln?děj. Při tom bylo třeba vystříhat se tomu, co se nejvíc nabizi: udělat film jen z epizod ilustrujících nejatraktivnější scény knihy. Pouh?ilustrace by nemohla nahradit způsob Hrabalova viděni světa, bylo třeba najit cestu složitější, literárnímu jazyku nacházet filmov?ekvivalent tak, aby alespo?částečn?si divák mohl odnášet z kina to, co po dočten?knihy obohatilo jejího čtenáře. Rozměr stominutového hraného filmu nutil v rozlehl?knize učinit podstatn?škrty. Jako vždy při minulých adaptacích Hrabalových text?bylo i tady třeba rozbít strukturu románu a z jeho jednotlivých motiv?sestavit scénář do dramatick? formy. U textu s nesmírným množstvím epizod a charakter?to bylo pro mne mnohem složitější, ne?jak tomu bylo třeba u Skřivánk? nebo Slavnost?sněženek. Navíc jsem byl při práci na scénáři tentokrát sám, bez strejdy Hrabala a nebylo pro mne snadn?snažit se domýšlet, co by mi asi poradil on. Věděl jsem taky, ze každ?čtenář Hrabalovy předlohy se může po shlédnut?filmu ptát, pro?jsem z románu použil prav? ty motivy a ne jin? a pro?ve filmu určit?motivy chyb? Věděl jsem, ze příběh filmu mus?být vystavěn tak, aby jeho katarze dovolila zapomenout na nepoužit?epizody knihy. Během více jak jednoho roku postupn?vznikala cela řada různých variant literárního scénáře, ze kterých jsem vypouštěl jednotliv?epizody a vkládal jin? ne?jsem došel k nejvyváženější verzi, kter?stejn?ješt?během natáčen?musela doznat určitých změn. Skutečn?příběhy, situace a historky, kter?kdy Bohumil Hrabal vyslechl, přetavil vždy ve svých textech do páben? vyprávěn? ve kterém se realita a fantazie směšuj? a hranice mezi nimi neexistuje. V jeho podáni se skutečn?příběhy a jejich nadsazen? interpretace prolínaj?tak, že se nikdy ned?odhadnout, co se skutečn?stalo a co je jen výplodek mužského páben?a přeháněn? Věděl jsem, že chci-li být věrny Hrabalov? poetice, musím při přepisu jeho románu do filmov?podoby pečliv?sledovat tu ostrou hranu mezi pravdou a pravděpodobnost? mezi realitou a snem. Všechny složky našeho filmu, stavbou scénáře počínaje a jeho obrazovým zpracováním konče, maj?podporovat onu nadsázku, onu fantasknost, kterou nám nabíz?Hrabalova kniha. Při jednom z našich posledních setkán?mi Bohumil Hrabal o možnostech zfilmován?této knihy řekl: „bude dobře, kdy?se objevíš tam, kde t?nečekají“. Film Obsluhoval jsem anglického krále je trochu jin?film, ne?byly Postřižiny, nebo Slavnosti sněženek, i kdy?jsem zkušenost? z těchto adaptac?Hrabalových předloh využil. Nebál jsem se vrátit k poučen?ze starých němých film? a pokusil se vyprávět příběh Jana Dítěte především obrazem, nespoléhat se na posun děje dialogem. Samotných dialog?je v předloze ostatn?velmi málo a nejsou charakterotvorn? Abych přesto zachoval půvab a zvláštnost Hrabalova jazyka, použil jsem formu vnitřního hlasu hlavního hrdiny. Poetika Hrabalovy předlohy umožnila, aby se film nemusel podobat běžným celovečerním filmům. Akčn?scény tu nahrazuje atraktivnost pestrého střídán?forem jednotlivých sekvenci. Epizody, kter? probíhaj?v různých časových rovinách mezi dvacátými a?šedesátými roky minulého stolet? se od sebe odlišuji stylem vyprávěn? rytmem i tempem, střihovou skladbou, různou úpravou obrazu. Snažili jsme se s kameramanem i ostatními spolupracovníky o návrat k filmov?form? kde m?svou funkci střih, souvislost po sob?jdoucích záběr? jejich vzájemn?konfrontace, prvek, kter?přibližuje filmovou tvorbu k poesii. Zbavit film (v rozumn?míře) realistického popisu a umožnit divákovi aby si v chápáni děje pomohl vlastn?fantazii. Číst Hrabalovu knihu je jako sjíždět divokou řeku. Při četb?jste strhováni neustále se měnícím dějem, episodami, anekdotami, poznáváte spoustu zajímavých lid? čtete, ale nemůžete se zastavit, vychutnat nějakou situaci, tok Hrabalových vět vás žene dál, hltáte další historky a tak, jak ji jedním dechem Hrabal napsal, tak j?jedním dechem přečtete. I tuhle zvláštnost Hrabalovy knihy jsme se pokusili ve filmu zachovat. Limitovan?délka filmu a množstv?situac?nás k tomu konec konc?i donutila. Po dočten?knihy ve vás zůstane, možn?podvědom? vedle pocitu radosti z jídla, pit? milován? taky úvaha o česk?vyčůranosti, o tom, že česk?povaha je bohužel lehk? přizpůsobiv? vlastn?legračn?a kdy?si to uvědomíte, je vám z toho smutno. Taky tohle jsme chtěli z t?knížky ve filmu zachovat. Jiří Menzel

Especially in replica watches terms of women's watches in recent years, especially the replica watches uk design of the color, as the new series of the same as the Yiting series, beautiful and exquisite diamond case, with swiss replica watches a warm texture of the mother of pearl dial, distributed like jewelry moving The rolex replica light, impressive.